Kopretiny pro zámeckou paní

Kateřina Krásná - jméno jako z pohádky, ale líbilo by se vám, kdybyste žili na zámku a bylo vám 15 let? Tak přesně takhle uvažuje Katka, která tráví většinu svého volného času za pokladnou nebo za plotnou. Ale co se dá dělat, když není nikdo jiný, kdo by mohl
vypomoci... Až do toho osudového okamžiku, kdy se na zámku objeví sympatický vysokoškolák, brigádník Petr, žije
Kateřina jinak vcelku poklidný život - občas chodí s kamarádkou
Hankou na procházky, do kina, na zábavy. Ovšem Hanka je pořád jenom Hanka...není to to pravé ořechové, co by si dívka ve svých patnácti letech přála. Kdyby tu byl tak nějaký Tomáš, Jan, Jakub, anebo třeba Petr... Ano, je to Petr, o kterém až po uši zamilovaná dívka sní. Ale co má dělat, když ji pořád tak přehlíží? Být k němu milá, nebo naopak extrémně nepříjemná? Kdo ví. Ale ona se musí stát tím NĚKÝM a na něco přijít. Nakonec ji napadne spásná myšlenka. Z Petrova pokoje vezme dva korbelíky ze čtrnáctého a patnáctého století. Myslí si, že Petr i táta budou vyvádět a když budou prohledávat zbytek zámku, ona vrátí korbely do pokoje a Petr bude za blbečka. Zkrátka skvělé! Ale kam je schovat. Do sklepa? Nebo někam jinam?...Do gauče v kuchyni
! Zdá se to jako perfektní plán bez vady a kazu. To ovšem dívka nepočítá s tím, že otec nebude lítat po zámku jako hadr na holi, ale ihned zavolá policii
. Vyslýchání, vyslýchání, vyslýchání...Až už to Kateřina nevydrží a policistovi všechno řekne. O nádobách, o paklíči, kterým otevřela dveře, o Petrovi. Najednou jako by z ní všechno spadlo. Ten večer leží v posteli
a najednou slyší tiché tóny Petrova rádia. Chvíli potom ho i vidí. Spouští se na provázku z okna nad Katčiným pokojem a u něhu jsou přivázány dvě kopretiny. Že to ale stálo sil, než je dostala, nebo ne?

Copyright Stanislav Rudolf © 2013. Všechna práva vyhrazena.