Myš dobré naděje

Tento dívčí román vypráví o Petrovi Vaníčkovi a o jeho partě ze školy. Chodili do 9. třídy ve Stříbrovicích a měli se rozhodnout kam na studia. Petr chtěl jít na fotbalovou školu, protože ho moc baví fotbal, ale žádná tam nebyla. Petr se často chodíval pochlubit, jak hrál, sousedovi panu Podolskému. On prý také hrával fotbal 1. ligu za Polaban Nymburk. Nebyla to pravda, protože Polaban Nymburk 1. ligu nikdy nehrál. To mu řekl pan učitel Velíšek. Velíšek byl nejsprávnější učitel na škole. Celá jejich parta si zřídila klubovnu v jejich bytovce, tam kam se ukládají kola. Měli tam pingpongový stůl, kde trénovali. Byl to nápad pana Podolského. Druhý stůl měl jen Patrik a u něj se hrát nesmělo. Zanedlouho pan podolský zemřel. Bylo jim to líto, protože to byl hodný pán. A tak se paní Podolská rozhodla, že jim přenechá jednu místnost, aby se s bráchou nemuseli mačkat v jednom pokoji. Bratr se jmenoval Ludva a studoval hotelovou školu. Museli jedny dveře k sousedce zazdít a jedny prokopat. A tak s tátou zazdívali, jelikož on byl stavbyvedoucí, takže věděl jak na to. Docela to Petra bavilo a tak se řekl, že půjde do učení na zedníka.

Copyright Stanislav Rudolf © 2013. Všechna práva vyhrazena.